MOJE CESTA....

Vzkaz na úvod od Lucie


Mnoho lidí ví, že udělat v čemkoli první krok je vždy nejtěžší. Ani mě toto uvědomění není cizí. A i já mám stále na čem pracovat :).Nastala ale chvíle, kdy cítím, že je potřeba odhodit všechny své pochybnosti a vystoupit ze své komfortní zóny. Ráda bych se tímto osobním příběhem ještě více přiblížila svým klientům a zároveň pomohla všem, kteří se ocitají na rozcestí či v podobné situaci a zároveň i těm, co touží ve svém životě udělat něco jinak.

Překážky jsou jen v naší hlavě....

 Jak jsem se dostala ke své současné práci ?

Jak už to většinou bývá, úplně náhodou. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že se moje cesta bude ubírat tímto směrem a povede k odpoutání se z pozice zaměstnance k úplnému osamostatnění....

Vše začalo během léta roku 2011. V té době jsem byla na mateřské dovolené s mojí 3letou dcerkou a moje sestra v té době řešila problém s celulitidou. Na základě inzerované reklamy v tisku navštívila masážní salon a obratem mě kontaktovala s naprostým nadšením, že salon nabízí ukázkové ošetření zdarma. Ať rozhodně neváhám a proceduru vyzkouším, že je to super. Tenkrát jsem ji odbyla se slovy, že bůhví co to je, že tomu nevěřím. Tuto informaci mi předávala opakovaně asi po dobu jednoho měsíce. Celulitidu jsem samozřejmě řešila i já a navíc po porodu byly tyto problémy daleko markantnější. Nedalo mi to, a nakonec jsem se rozhodla první ošetření podstoupit s myšlenkou, že vlastně o nic nejde a za vyzkoušení nic nedám😊

Od této chvíle to byla jízda......

Po prvním ošetření jsem byla stejně nadšená jako moje sestra a okamžitě jsem se stala pravidelnou zákaznicí. Jak už to tak bývá, při probíhajícím ošetření docházelo ke komunikaci mezi mnou a paní majitelkou salonu. Dostaly jsme se k tématu mého tenkráte dosavadního zaměstnaní a mých představ, co po mateřské.

Je pravda, že už ve chvíli, kdy jsem na mateřskou dovolenou nastupovala jsem věděla, že se po jejím skončení nechci vracet na své původní místo bankovní úřednice.

Jediné, v čem jsem měla jasno a jak jsem to v té době cítila bylo, že chci dále pracovat s lidmi, ale za úplně jiných podmínek. Bez tlaku a hlavně nabízet něco, v čem se budu cítit daleko příjemněji.

Paní majitelka se v tu dobu chystala rozjíždět ještě jeden salon tohoto typu a sháněla posily pro dobu své nepřítomnosti. Tím, že jsem byla doma a nejsem typ člověka, věnující se pouze dítěti, viděla jsem v tom naprosto skvělou příležitost odpoutat se od běžných starostí a na pár hodin v týdnu být v kontaktu s jinými lidmi.

Práce se mi tak líbila, že jsme se domluvily na trvalé budoucí spolupráci, jakmile ukončím mateřskou dovolenou. V tu dobu jsem se začala již na novou práci připravovat absolvováním rekvalifikačního masérského kurzu a v případě nepřítomnosti paní majitelky jsem pracovala v salonu dle potřeby.

Co se nestalo.......

Z jistých důvodů se náhle musely dosavadní prostory opustit a v tu chvíli jsme byly domluveny, že v práci budeme pokračovat a shánět nové zázemí pro firmu.

Jak blesk z čistého nebe ke mně přišla informace od paní majitelky, že ukončuje činnost a zda nechci v této činnosti pokračovat sama.

V tu chvíli jsem byla úplně bezradná. Během chviličky jsem přišla o naději mít práci, která mě baví a o šanci na změnu, po které jsem tak moc toužila. Na velké rozmýšlení nebyl vůbec čas. Vzhledem k tomu, že firma již měla vybudovanou menší klientelu, prostory bylo potřeba sehnat co nejdříve.

Přišlo na rozhodnutí......

Co teď ?...Co budu dělat? .. jsem přeci na mateřské. Nemám žádný stálý příjem, nemám žádné finanční úspory, žádná banka mi nepůjčí a není ani nikoho, kdo by mi mohl poskytnout pro začátek finanční zázemí. Cítila jsem beznaděj, bezmoc. V tu chvíli to pro mě byla bezvýchodná situace. Navíc se mi hrozně líbil přístroj na tu moji prokletou celulitidu a nechtěla jsem se tohoto ošetření jen tak vzdát !! 😊 Vždyť bych si ani nemohla finančně dovolit pravidelně navštěvovat jiný masérský salón. Možnosti ošetřovat samu sebe a pracovat pomalu na tom, co jsem na sobě tak nenáviděla, byl v tuto chvíli velký hnací motor.... nešlo to nechat být😊

Po domluvě s manželem jsem učinila nejzásadnější rozhodnutí v mém dosavadním životě. Jdu do toho i přes všechny nepříznivé okolnosti! Vždyť nemám co ztratit a nejhorší věc, co se může stát, že o mé služby nebude mít nikdo zájem a já to prostě zabalím.

Start a prozření do reality....

Prostory se mi podařilo sehnat. Měla jsem celkem jasno a zdálo se mi to naprosto jednoduché. Kontaktuji stávající klienty, jelikož v době, než se původní prostory uzavíraly, měli všichni zájem pokračovat v návštěvách....tak jsem byla v klidu a věděla, že alespoň náklady na firmu se tím pokryjí...takže pohodička a postupně mi budou přicházet noví zákazníci.

A ejhle !!!! Najednou ne všichni zájem měli a já jsem ve finále začínala s pár klienty. Spočítali byste je na prstech jedné ruky. V tu chvíli začaly vyplouvat na povrch další záležitosti, které bylo třeba řešit. Od finančních, až po ty, jak se vlastně o mně dozví noví potencionální klienti, když nemám dostatek finančních prostředků na reklamy.

A zákazníci byli logicky tak potřeba pro chod firmy.

Ti co přicházeli, byli na doporučení, ale s tak nízkou frekvencí návštěv, že to začínalo být finančně neudržitelné. Nastala chvilková éra slevových portálů, která ale po mém následném zjištění nepřinášela z dlouhodobého hlediska vůbec nic. Většina klientů přicházela pouze proto, že byla služba v akci. Uvědomila jsem si, že to není moje cesta, že o takový tip klientů nestojím. Chtěla jsem, aby lidé vyhledávali mé služby z toho důvodu, že to co dělám, má pro ně hodnotu a pro mě smysl. Pokud by to takto nemělo být, potom nemá vůbec cenu tuto práci dál vykonávat. Je ale pravda, že mi tyto akce pomohly řešit vždy aktuální finance pro daný měsíc, které jsem potřebovala, ale opět pouze na pokrytí firemních nákladů firmy.

Tím, že takto nešlo řešit stávající situaci, opět nastal kolotoč beznaděje a bezmoci...

Myšlenky tipu. Co když nebudou všichni klienti chodit? Kde pak na tohle všechno vezmu peníze?

Otázky, které mi běhaly v hlavě snad nepřetržitě. Všechno se to začalo zhoršovat. Nemluvě o tom, že jsem v té době nechtěla tuto situaci přiznat ani doma...když si vzpomínám zpětně na to, co nastalo následně.... jedním slovem nezodpovědnost.

Reálně myslící člověk by to nejspíše vzdal a šel od toho. Já jsem, ale pořád cítila, že to nechci vzdát, že je to přeci krátká doba a vše bude přeci lepší. Dávala jsem si stále limity. Ještě vydržím půl roku, pak rok. Nějak to přeci zvládnu. Opět omyl !! Pokud už vypadala situace nadějně, tak pouze krátkodobě. Jak jsem se nikomu nesvěřovala s žádnými z těchto pocitů, jelikož jsem se za ně v té době styděla, navíc se bála, že bych musela skončit, když jsem se přece do té práce zamilovala. Bylo pro mě nemyslitelné se ke všemu přiznat. Nechtěla jsem být znovu zaměstnancem. A tento pocit byl silnější, než všechno co se dělo. Abych tedy situaci překlenula, dostala jsem se do finanční pasti, z které nebylo úniku. Jediné řešení, které mě v tu chvíli samotnou napadlo, bylo jít požádat o peníze banku. Jenže tenkráte mi jako začínajícímu podnikateli vracejícího se z mateřské samozřejmě odmítli půjčit. Což bylo pochopitelné. Ale tím, že jsem měla ještě z doby zaměstnaneckého poměru kreditní karty, rozhodla jsem se, že pokud dojde k výpadku příjmů, budu tyto výdaje pokrývat tímto způsobem. Jedním slovem katastrofa. Nedalo se z toho vůbec vymotat. Splátky a náklady na firmu mi sebraly veškeré příjmy. Začaly sílit tlaky doma a vše se začalo negativně promítat i do rodinného života. Jestli jsem v bývalém zaměstnání zažívala stresy, tak ty co přicházely v tu chvíli, byly mnohonásobně větší. Abych to zkrátila...😊 Tímto způsobem jsem nějak přežívala, jak v pracovním životě, tak i v tom soukromém.

Vážně žádná hitparáda. Ale co vás nezabije, to vás posílí.... 

Zlomový bod....

Čím déle tato situace trvala, cítila jsem, že musím udělat něco jinak, že už je to nezvladatelné po všech stránkách.

V prvé řadě přiznat doma, jak se situace má, a že vše není tak růžové, jak vypadá !!

Už od mala jsem byla člověk, co se nedokáže svěřovat. S velmi nízkým sebevědomím, plná strachů. Vše jsem raději držela v sobě a naivně myslela, že to zvládnu nejlíp sama. I když mě manžel učil se v tomto směru více otvírat, nebát se o problémech mluvit, v té době jsem na to ještě nebyla tak silná.

Teď už ale bylo na místě toto všechno překonat. Bylo to hrozně těžké a nevěděla jsem, jak manžel v tu chvíli zareaguje. Byla jsem připravená nést veškeré následky. Ale už jen pro ten pocit, že se dozví pravdu a budeme mít čistý stůl, to za to stálo.

Další věc, kterou jsem cítila, že musím změnit, byly pracovní prostory firmy. Necítila jsem se tam tak, jak bych chtěla. Nechala jsem tomu volný průběh. Nakonec i to se podařilo a já jsem za to neskutečně ráda. Bylo to další nejlepší rozhodnutí. Ruku v ruce šla změna názvu firmy. V té době byl ještě po mojí paní majitelce a tímto krokem jsem svému podniku dala úplně jiný energetický nádech.

Od této doby se vše začalo měnit k lepšímu, a ikdyž ještě v počátku samozřejmě přišly krize a i v tomto období jsem ještě měla okamžiky, záblesky toho, že činnost ukončím, byli tady moji klienti a v tuto chvíli hlavně už i můj manžel, kteří mě svou zpětnou vazbou podpořili. 

Dávali mi impuls jít stále dál a pokračovat v tom, co má smysl !! 

Díky tomu mám možnost firmu dál rozvíjet. 


Pokud se na to podívám zpětně, vše se dělo pouze jen a jen proto, abych si spoustu věcí uvědomila a veškeré krizové situace mi přinesly možnost posunout se dál, nikoliv aby mě zastavily.

Každý pád nás může posilnit a vynést do mnohem větších výšin, než jsme byli kdy předtím.

Tohoto rozhodnutí dnes rozhodně nelituji .

Tímto cítím potřebu vyjádřit velké díky celé mojí rodině a klientům, kteří se mnou tuto dlouhou cestu absolvovali a těm, co budou dále absolvovat...

A zároveň velkou podporu všem, kteří si chtějí plnit své sny !!!

Stojí to i přes všechny strasti a překážky za to !! 

Dalo by se takto ukončit.....

                            .....to bych, ale nebyla já....😊

Došlo mi, že každý den v mém životě může být kdykoliv i dnem posledním. A proto nechci litovat toho, že jsem nevyužila možnosti změnit svůj život k lepšímu.

  

                   Proto má cesta nekončí  ..... 


Dále se rozvíjím. Jak samotnou prací na sobě v rámci osobního rozvoje, tak na vytváření si větší osobní svobody...

Člověk nedostává velké životní příležitosti mnohokráte za život. A proto, když ke mně jedna další podnikatelská přišla, navíc v ní vidím veliký potenciál, tak ji hodlám využít na plno a splnit si tak jeden ze snů svobodněji žít a mojí dosavadní práci dělat s ještě větší radostí a lehkostí. 

A co hlavně, své rodině splnit sen o první pohádkové dovolené.... toto je mé velké PROČ.

                     Další jízda začíná........ 😊                       

Vítejte v nové době, kdy je možné podnikat s jednoduchým konceptem s minimem investic, bez nákladů a zaměstnanců. Moc růžové, že...…. ? Jasně. I mně se to zdálo nemožné. A že bych tomu věřila...to už vůbec ne.😊 Ale platí zde heslo ….Uvidíš, až Uvěříš … 

Vůbec tím nechci říct, že v podnikání je něco zadarmo. O tom bych mohla vyprávět:) Za vším je spousta práce!! Ale za ten výsledek to rozhodně stojí. 

Máte rádi výzvy a máte své velké PROČ ? Rádi byste ve svém životě něco změnili?

A cítíte, že byste tuto cestu za splněním svého snu rádi absolvovali se mnou? :) 

Moc ráda vám dám příležitost a uvítám vás v BYZNYSU, který nemá HRANICE.

Pro více info mě kontaktujte přes FB messenger.

Napište mi, proč chcete podnikat a čemu se aktuálně věnujete.